Atmosphere report

Atmosphere 3
Fr, 09. July until So, 11. July 2004
Switzerland

Live :
Infected Mushroom (BNE)
Vibrasphere (Digital Structures)
Element (Germany)
Human Blue(Spiral Traxx)
Cosmic Tone(ISR)
Silent Sphere (Midijum)
Thujon (Phantasm/Agitato)
Vortex (YSE)

Special Daydram :
Safi Brothers

DJ’s :
Bim (Midijum)
Exanimo (Midijum)
Avi Nini & Nadi (Domo)
Phantomas (Com.pact)
Micro & Minu (Riddim Circus)
Darkmoon (Rumpelpilz)
X-cess (Rototec)
Sym (Midijum)
Eos (Nandan)
Genetic Noise (Swissrael)
Naikido (Deep Lumina)
Moodra (Anaxadora)
Efreet (midijum)
Goma (U.S.T.A)

Deco :
2 screen videoannimation ,
laser by eric beam,
Flying Circus,Biggi,Glowing Tone

Report by Nem

Ve švýcarských Alpách ve výšce 2000 m.n.m. se minulý víkend sešli nadšenci progressivu z celé Evropy, aby se oddávali svým psychedelickým hrátkám na třetím ročníku festivalu Atmosphere, na kterém tradičně vystoupili Infected Mushrooms. Naše posádka vyrazila už ve čtvrtek navečer a v pátek ráno už hledala místo na přespání v místním táboře u jezera pár kilometrů od místa akce. První nadšení bylo z ceny lístku, Češi dostali díky Slaterovi 10 neuro slevu, čímž lístex i s lanovkou vyšel na 45 švýcarských frantů = 9kil českých. Samotný skipass stojí normálně 43 franků, takže za tak luxusní line-up jsme dali 2 franky ;). Kabinkou asi pro 20 lidí a pak sedačkou jsme vystoupali do vytoužených výšin. I když bylo hezky a 3 hodiny odpoledne, sandálky a tříčtvrťáky šly dolů. Celá banda byla nějaká utahaná, ale mi to nedalo a vyrazili jsme s Rozumem na vyhlídku. V té chvíli nás asi něco osvítilo, protože to byl poslední den, kdy byl nějaký výhled a mohla jsem udělat nějaké fetky okolí. V 10 večer jsem se přinutila si jít aspoň na chvíli lehnout do stanu, načerpat trošku sil na náročnou noc. Jenže usněte, když máte stan sice 500 metrů od stage, ale i na takovou dálku s plným a čistým zvukem. Hrál zrovna místní Dj EOS poslední proggy hitovky jako Andromeda, Tomtron&Liesegang, Kitson…všechno krásně namixované i to hezky navazovalo. Ta zvědavost, co za to namíchá byla větší než nějaká únava. Line-up se trošku měnil a místo Vibrasphere v 1 v noci zahráli ultrasupermegacool live-act Element, hlavně tedy album Full Moon. Svým hlasem, hrou na kytaru a na bicí naživo budili dojem spíše koncertu. Potom nastoupil Dj Phantomas z izraelského labelu Com.pact, tvrdší basa zapůsobila i tady mezi vyznavači progresivního soundu a dav začal víc tancovat. 120ti kilový Phantom to hezky rovnal, ale s korekcema se typos nesral. Po rozdělení Vibrasphere zůstal už jen jeden a moc ho to nebavilo, znuděně si to odklikal v noťasu a zmizel, ale mi se to stejně libilo;) V průběhu jeho setu začlo sněžit, a tak ani známé pecky z alba Lime Structure nepřesvědčili lidi na parketě. Na stagi nás zbylo 15, z toho 10 Čechů a náramně jsme si to užívali. S daleko pozitivnějším přístupem, plný elánu naběhl další švéďák Human Blue, jehož dílo taky žeru. Slyšela jsem první polovinu parádního setu, ale paq už mi začala přimrzat total mokrá mikina, taxem musela do tepla, což byla jediná možnost: přetopená a přehulená horská hospoda, kterou známe klasicky ze zimy v Alpách plnou lyžařů v kombinézách. Pro mě vůbec to byl vždycky vnitřní boj, odejít ze stage a řešit nějaké existenční problémy…jídlo, pití, hajzl. Tak nabušený line-up už se mi zase dlouho nepoštestí slyšet a po těch dlouhých masakroidních nocích u nás jsem byla jak v ráji. Ostatně nejtvrdějc hrál první noc Phantomas(neo-fullon), dokážete si to vůbec představit? Před druhou nocí jsme si s cácorkama daly luxus sprchu v hotelu, která byla vždy uklizená a přístupná všem* Druhou noc už skoro nikdo neměl sílu, hlavně kvůli zimě, Rawe s Miminem&spol našli útočiště v chilloutu, který byl uvnitř hotelu a bušil tam fullon hlava nehlava. Já jsem chtěla rozhodně slyšet Bima z Midijum records, strejdu rybáře, který v té zimnní bundě vypadal spíš jak taxikář. Začal peckou od Montagu&Golkonda Tracking z kompilace Passion a paq už tam sázel Midijum rlsd vs.unrLSD. Mixy vpoho, jenom ten set se moc nevyvijel, spíš střídal hauzikové věci s minimalem a tím set ztratil pointu. Thujon předvedl průměrný isra full-on set. V této chvíli se stage nenásilně plnila, řekla bych, že tam bylo 1500 lidí a všichni byli tak trošku nervózní, jako by měla přijít půlnoc na Silvestra. Hvězdy světového formátu nastoupili s doprovodem megashow tvořené světly, lasery, projekcí neustále blikající IM. Hráli spíše věci s vokaláma, typu druhé cd z alba Converting vegetarians, což mi jenom vyhovovalo, jejich originální styl fakt můžu. Push-up liftingové nájezdy mi sice časem začli lézt trošku na nervy, ale to je asi tak vše, co lze vytknout. V 5 ráno jsem byla už total dead, skóre: 4 naspané hoďky za dva dny nicmoc. Sere mě, že už jsem nestihla Cosmic Tone a Silent Sphere. Snad příště;) Koupila jsem si tam nové album Dance od Silent Sphere a nemůžu nedoporučit. Já jsem na tuto akci jela hlavně kvůli parádnímu line-upu, ale musím říct, že hory mají své kouzlo a budí veliký respect. Kdo chcete zažít něco jíného než motaní hlavy z hašiše v šíleném vedru, pojeďte si jí zamotat do Apl příští rok.

Baroš pyčo!

Report by Dhaa

Minulý rok jsme trošku zbrkle dorazili na Atmosphere II v sobotu v podvečer a ještě zbrkleji druhý den během dopoledne odfrčeli do Prahy. Zůstal mi z toho dost kyselý guláš vjemů a vzpomínek, ale dominoval pocit, že party v podmínkách hraničících s extrémem má přidanou hodnotu, kterou nedokáže vykouzlit ani klišovité moře s palmami, plážemi, krvavými západy slunce a davy elegantně se vlnících opálených žido-thajských krásek, prostě věci, které si kdekdo představuje jako ideální atributy party. Takže když se letos začala rýsovat poměrně silná invaze českých sektářů na třetí pokračování Atmosphere, mávl jsem rukou nad svou finanční tísní, která je stejně věčná, a přisockoval jsem se k jedné z pěti skupinek mířících do švýcarského Schöenbüehlu.
Když si člověk mákne, dá se celá cesta upálit za 10 hodin, ale protože jsou prázdniny a není kam spěchat, prozevlovali jsme dva dny, než jsme zakotvili na parkovišti u dolní stanice lanovky v městečku Lungern. Už cestou jsme si zvykli na to, že nafoukané sluníčko nemá potřebu přispívat k letní pohodě. Za celou dobu se ukázalo dohromady tak na půl hodiny, zato nízké mraky nasáklé deštěm obalovaly snad každý kopec a tu a tam si jen tak rozverně ucmrndly. Podvečerní teplota se v alpských údolích pohybovala okolo 12°. A tak, když na parkoviště přiběhl typánek ze Silent Sphere v kraťasech, tričku a rozepnuté mikině a tvrdil, že je nahoře hrozná kosa a fouká tam vítr, pokrčili jsme rameny a dál cpali bágly dalšími a dalšími vrstvami oblečení, pivem a vodkou.
Cesta nahoru je nabízí dost pohledů na nebezpečně se tvářící lavinové svahy, těžko uvěřitelné vodopády, ale je zajímavá do chvíle, než lanovka vjede do mraku, v němž jsou vidět maximálně krávy pasoucí se přímo pod ní. I ty však člověk tuší spíš díky neustálému bimbání zvonců.
Nahoru jsme dorazili těsně před setměním, rychle vybudovali stany, nabalili se vším co jsme našli a vypravili se na první inspekci. Horní stanice lanovky sedí na bradavici, která trčí z úbočí hory Höch Gumme a je ve výšce 2011 m.n.m. V sedélku mezi výrůstkem a horou se krčí stage obrácená přes výrůstek do široké prázdnoty. Z bradavice vyrůstají kromě lanovky ještě tři baráky - horský hotel a fastfoodoidní restaurace. Pro návštěvníky party jsou ve sklepě hotelu zpřístupněna WC a údajně i sprchy. Skrz spleť katakomb, a garáží sněžných skůtrů a rolb dojde člověk do velké vyhřívané místnosti přeměněné na chill-out. První večer se rozjel v progresivních rytmech, bohužel dost nudných a to dokonce i v případě Vibrasphere. Bohužel během vystoupení Elementa, který prý byl suverénně nejlepší, jsem se nejspíš někam vytratil, minimálně duševně. Byla totiž mimořádně silná chuť slavit příjezd a hory a vůbec a tak padala plzeň za plzní, hruškovice střídala vodku a bylo čím dál veseleji. A jak se noc přelévala v nový den, najednou se začali vytrácet lidi a pak nejdřív jen tak jemně začalo poprchávat, pak silněji a nakonec se spustila echt chumelenice a najednou všude bílo... Ta radost ze sněhu se těžko líčí. Do toho pln nadšení vyhrával rozjásaný Human Blue, chlapík zeŠvédska, evidentně v takovém počasí jako doma a hrál ty svoje brejky a svisty prakticky pouze pro deset Čechů, kteří jediní měli pořád ještě dostatek vodky na zahřátí a do rytmu se klouzali v bahénku, které vlhlo pod tajícím sněhem. Nevím jak dlouho hrál, ale bylo jasné že ho už dávno měl někdo střídat, ale všichni zalezli do stanů nebo do přehřátého chill-outu, kde v podstatě nepřetržitě svištěl extatický full-on aŠvýcaři tam místo snídaně polykali piluli za pilulí, sjížděli upocené lajny a tradičně pošvýcarsku si tam každý motal své soukromé dvaceticentimetrové ranní brčko. Venku nás nakonec zbylo pět a půl a kurážný Slater šel a vystřídal toho hrdinnéhoŠvéda. Já jsem po chvilce koma-kymácení nad hořícími troskami čehosi uprostřed zasněžené pláně usoudil, že je čas padnout do spacáku.
Během sobotního dne se nic nedělo. A tak se človek mohl plácat po okolních hřebenech, nacházet i v té pustině stopy proslulého švýcarského bankovnictví a bavit se rozmary cudné ale svůdné slečinky přírody, která tu a tam poodhalila svůj oblačný háv a nabídla sexy průhled na jezírko v údolí, krávy na stráních nebo zasněžené fragmenty nejvyšších míst Evropy. Kromě nekonečného zvonění kravských zvonců bylo zezdola z blátivého kotle slyšet jak se nějaká kapelka a po ní Slejtroandyovci marně snaží svými trylky a trochu ulítlým zpěvem přilákat kohokoli na stage. Všechno spalo nebo se toulalo po horách.
Když se člověk ocitne na místě tak vzdáleném čemukoli na co je zvyklý, poměrně lehko přestane vnímat jak ubíhá čas. A tak najednou byl večer a já jsem zjistil, že už pěkně dlouho hrají Saafi Brothers a že by nebylo na škodu věnovat jim trochu pozornosti. Bohužel jsem stihl jen poslední půlhodinku jejich vystoupení. Tři bráchové za notebooky roztáčeli bigbeatem zavánějící show se spoustou akustických odkazů i starších řízných synťáků. Občas jeden z nich zabrnkal na kytáru - zkrátka koncert na rozehřátí jaksepatří.
Pak se přivalil strejda Bim, plešatej fotr v péřovce s vizáží ředitele jaderné elektrárny na nudném výletě s rodinkou do hor. Jen tam tak stál a s kamenným výrazem kroutil knoflíky na mixáku, přesně jako loni a přesně jako loni taky zahrál jeden z nejbohatších setů co jsem kdy slyšel - začal velmi chutným minimálem - první dva tři tracky, pak postupně přibylo rytmů a nakonec i trochu té psychopatické džungle - čímž připravil půdu pro kujóna Thujona. A nebyl to v žádném případě bordel, jak by mohl soudit leckterý škatulkář, naopak šlo o vzácný případ čistého darwinismu v hudbě, kdy každý track v setu je živnou půdou pro ten další. Bujón rozjel přesně to co těch cca 1200 lidí chtělo, klasický noční temný full-on se vším všudy. Té muzice se nedalo nic vytknout, ale potom, co přišlo po Bujónovi jsem si uvědomil, jak tuctový a ohraný tenhle full-on je.
Během Thujonova setu začlo pršet a pak sněžit, a pohyb venku se začal podobat bahennímu wrestlingu. Navíc když se člověk chvilku nehýbal, okamžitě ho chytla za krkem zima. Natštěstí pořadatelé vysázeli podél cesty na stage alej švédských svící, takových těch polen naříznutých křížem po délce a napuštěných petrákem, co se zatlučou do země a zapálí a pak hoří třeba 3 hodiny než se rozpadnou. Takže spousta lidí včetně mě sledovala Thujonovo vystoupení z tepla a nadhledu.
Před čtvrtou hodinou přišli Infected Mushroom. Nastoupili s impozantním diktátem plným rozlámaností a vzteklého rapu, který zapůsobil jako studená sprcha po ohraném Kujónově full-onu. Po úvodním tracku se rozjel set z něhož bylo více než jasné, čím se poslední dobou IM zabývají - úletovými vokály, zpěvem (škoda že ne i naživo), pružnými frakturami a funky-pop feelingem. Kromě toho set jasně poukazoval na kontinuitu s jejich dřívější tvorbou, plnou sladkokyselých melodií a kytarových rifů. Velkou specialitou byly poměrně dlouhé přechody bez beatů, kdy ovšem člověk nepřestával nevěřit svým uším a tělo se dál hýbalo - no občas jsem se taky smál až jsem se za břicho popadal. A protože IM jsou hvězdy, od kterých se čekají oblíbené up-lifting momenty, nechyběly ani ty. Dokonce jich bylo víc než dost. Ale ani tady neztratili chlapíci tvář. Nájezdům nechybělo potřebné napětí a monumentalita, ale zároveň si neodpouštěli v samých vrcholech, kdy už se dav rozpouštěl v extázi, drobné vtípky jako třeba vložení pětisekundového uzle fraktur nebo vokální distorze před samotný beat.
Uznám že IM mají hodně atributů popstars a neskrývají, že jsou si toho vědomi. Ale zrovna oni jsou jedni z mála, kteří jsou i přesto schopni posouvat svůj styl dál a dál, nezůstávat u postupů, kterými si získali snad statisíce fanoušků. Posledním zážitkem z téhle akce pro mě byl Miminův monolog za Kraw-eho přizvukování na téma diskofilie, davová psychóza a Infected Mushroom. "Dyť tohle hraje Britney Spears na MTV" a nebo "ty jejich tracky jsou takové utahááne, brejky moc dlóóuhe, a mě už to nebáávi" a taky "tohle nemá s psajtrencem už vůbec nic společnýho," atd. Nemusím doufám dodávat, že tenhle víkend skutečně patřil k tomu nejlepšímu, co jsem kdy zažil. I podivné počasí, mraky, mlha, vítr, déšť a sníh, nějak sedlo ke zvrácené atmosféře místa, hrálo titulní roli mistra triků v té šílené veselohře. Jen škoda že se aspoň na okamžik neukázala střecha Evropy v celé své kráse. Loni jsem ještě pochyboval jestli se víkendová akce v horách dá srovnávat třeba se Samothraki Dance Festivalem, hlavně tím předloňským, letos už neváhám říct, že hory jsou pro mě daleko víc než moře i pokud jde o místo na party, jenom snad by to celé mohlo trvat o den dva déle. Příští rok beru prkno, lyže, padák, sáňky, rogalo, víc piva, víc vodky, a snad ani tý kyseliny by neškodilo víc, a už vůbec by neškodilo, kdyby příště přijelo ještě víc Čechů! Hopp Schwiiiiz!

Zdůrazňuju vysokou míru subjektivity tohoto textu.

dhaaaaaa pičo!

Pictures by Nem& Xycht