Novinky na psygressive/tech trance sc

Takzvaný tech trance či psygressive je stále v rámci scény celkem okrajový žánr, i přesto, nebo právě proto, že se v něm objevuje kvalitní a originální hudba oscilující od temného minimalu, přes věci mající blíž ke klasickému progressivu či psytrancu, až po hrubé technoidní záležitosti. Po relativně plodném období na přelomu milénia, ze kterého si určitě mnozí vzpomenou třeba na projekty X-Dream či The Delta nastal útlum, takže v současnosti vychází v podstatě jen pár alb a kompilací ročně, na kterých se točí stále dokola několik spřízněných projektů pocházejících ze všech možných koutů země, i když to vypadá, že třeba v Austrálii (Sensient, Tetrameth, Nuclear Ramjet), Dánsku (Psypox, Moses, Bufo, Cujorius One), Rusku (Fuzzion, Neoris) či Polsku (Kino Oko, Praecox, Epi Centrum) se jim daří o něco lépe. Trochu zjednodušeně se dá říct, že kmotry celé scény jsou nyní Tim Larner (producent, člověk stojící za projektem Sensient, a šéf labelu Zenon, který založil se svým bratrem Mattem, jenž vydává pod jménem Fine Diner ) na straně psygressive a Alex Tolstey (vydávající samostatně pod jménem Triple Distilled nebo jako The Rockitmen společně s Fredem Hatsavem z Metalogic, mající prsty v labelech Horns And Hoofs a Boshke Beats, u kterých vydávají mj. i Midimiliz/Spirallianz/Extrawelt) na straně tech trance.
Do konce tohoto roku se s trochou štěstí dočkáme kompilace Chronika Chapter 3 od Boshke Beats, nového specializovaného sublabelu Sonic Dragonu jménem Mechanical Dragon (který má v plánu kompilaci plus debutová alba projektů Gothica a Star Shrink Shooters), starých jmen pod novými pseudonymy (Le saboteur - dříve Dopamin a Black Machine/Cardinals Cartel - dříve Oscuro), plus nové Zenon releasy (Sensient - AntiFluoro LP, debutové LP Epi Centrum, a snad i kompilace Intelligent Manipulation 2 či jiná). Teď se ale podívejme na tři počiny, které se právě objevily:

VA - The Lurker (Cosmic Conspiracy Records)
Label, který se uvedl kompilacemi Enginewitty a loňskou Contact Lens, se vrací na scénu v plné síle. Tentokrát máme co do činění s temnou stranou síly, která si připravené a otevřené učedníky podmaní hypnotickou silou 10 svěžích tracků, které dají vzpomenout na zlaté časy impéria, kdy ještě invence tekla proudem, a proto nebylo potřeba dělit federaci na nějaké full on, dark nebo proggy house frakce, případně zklamaně utíkat z tančíren na bar a schovávat se tam před záplavou disko prázdnoty ala Chemical Crew. Fine Diner roztáhnou oponu a předvedou, že zvuk kytary má v sobě stále potenciál, pokud se použije střídmě a inteligentněji než ve formě primitivního kolovrátkového metal sóla podloženého tisíckrát použitou basou. Cujorius One se od svého debutového alba stále zlepšují, což tady dokazují hned dvěma unreal symfoniemi. Hlouběji do tunelu nás pak vtáhnou Minimal Criminal těžkotonážností okořeněnou arabským ethno samplem. V druhé polovině se trochu rozjasní, ale ani tak není chirurgicky přesné robotické boogie od Psypox či Bufo nějakou vyloženě sluníčkovou hudbou. Nejblíž klasickému psytrancu má asi track od Hedonix, což ale neznamená nějaké snížení vysokého standartu. Závěr patří dvěma vcelku průměrným trackům - Tribalistic Society se svou variací na morning sound a Meloo předvádějící klasický nijak zvlášť výrazný progressive sound.
Tracklist:
1 Fine Diner - Moving
2 Cujorius One - Big Girls Fold Their Own Notes
3 Minimal Criminal - Zulu Pazuzu
4 Static Corn - The goblin vs Mr Tiern
5 Psypox - Diesel Donkey
6 Bufo - Midget Midge
7 Hedonix - Novus Ordo Seclorum
8 Cujorius One - Twist The Truth
9 Tribalistic Society - Lightning Storm
10 Meloo - Currents

Bufo - Bug Eyes (Cosmic Conspiracy Records)
Dva Dánove Nikolai Vohnsen (Psypox) a Rasmus Joergensen (Moses) dali hlavy dohromady a vylezl jim z toho tento žabinec blázinec, ze kterého přímo číší to, že se při jeho nahrávání dobře bavili. Jedná se o celkem zvláštní a hravě ujetý styl upředený z tkaniva minimalu, funky nádechu, specifických útržkovitých samplů lidského halekání a pokřikování, které se proplétají celým albem, a celkového jednotného sevřeného zvuku a pojetí, to celé stojící na jednoduché a nepřeplácané basa/hi-hat/beat kostře. Ze začátku a při zběžném poslechu může album působit poměrně stereotypně a prázdně. To se ale při troše snahy rozjasní, takže si pak můžete naplno vychutnat jejich skryté vtípky a hračičkovské detaily, kterých je tam opravdu požehnaně (jeden za všechny - např. párkrát se objevující zdelayované štěknutí psa v platypussy) podpořené opravdu rafinovanou produkcí a koncepčním pojetím. Tady je co objevovat a každým dalším poslechem se tahle deska stává lepší a zábavnější.
Tracklist:
1 Ultra Uglen
2 Platypussy
3 Tadpole Tooth
4 Spit Vision
5 Doing Kermit
6 Mushi Moose
7 Rubber Lumb
8 Marinus

Krumelur - Paramoral (Zenon Records)
Švédský projekt, který má na svědomí 25 letý Frederik Larsson si vydobyl svým 4 roky starým albem dost jedinečnou a elitní pozici, protože Minimal Animal tehdy předvedlo něco jiného a neslýchaného, a dodnes podle mě patří k tomu nejlepšímu, co se v rámci psy soundu objevilo. Poté se celkem dlouho nic nedělo, až na sporadické příspěvky na pár kompilacích či nevydané album, jenž kolovalo na p2p sítích, a které mělo v podstatě shodný zvuk s Minimal Animal. Co se týče nového alba, tak byla očekávání celkem velká, otázka je, jestli se mu je podařilo naplnit. Pokud se někdo těšil na další kvantový skok kupředu, tak bude asi zklamán. Na povrchu to vypadá, že se toho zase tolik nezměnilo a svádí to ke snadnému odsouzení s tím, že se stal vězněm ve formulce, kterou dříve sám stvořil. Tak to ale není, protože posun nenastal v nějaké zvláště viditelné (či spíše slyšitelné) změně vyjadřovacích prostředků. Vtip spočívá v tom, že Krumelur je v nejlepším duchu minimalismu schopen předvést se stejnými herci a kulisami nový děj, který je ale stejně zajímavý jako ten předchozí. Z velké části je to také díky jeho produkční vyzrálosti a citlivé práci s nazvučením, barvou a pečlivým a umírněným umístěním jednotlivých elementů v rámci kompozice. Mezi silné momenty patří např. překotná perkusivní Understatement, swingující congo techno The Fattest Worm Catches The Early Bird nebo zachmuřená Colossus plná prostorových efektů. Slabší je Swallowed s implantovaným rapem, který se tam ale moc nehodí, nebo závěrečná That Old Orgán poskládaná z tradičních nástrojů, která svou zběsilostí připomíná některé obskurní suomi trance projekty, i když zrovna tohle se může někomu líbit nejvíc.
Tracklist:
1 The Plan (Kick It)
2 A Furry Something
3 Swallowed
4 Outdoors (Radio Krasnojarsk)
5 Colossus
6 Understatement
7 Abstract Ramixt
8 The Fattest Worm Catches The Early Bird
9 On A Stroll
10 That Old Organ