O.Z.O.R.A. 2005 report a fotky

Festival O.Z.O.R.A. se konal 15. - 21. srpna poblíž stejnojmenné vesnice v malebné krajině maďarských skřítků, vyhaluzených živočichů a rostlin. Stereotypní představa placaté maďarské krajiny se zemědělskými lány se hrubě odlišuje od nádherných zvlněných pahorků a malebných zelených údolíček místa, kde se festival konal. Zážitek též zpestřovaly vysoké divoce rostoucí rostliny konopí, rosničky prozpěvující z vrcholků stromů a záludné mraky vydatně zalévající krajinu spoustou vody.

Podtitul "where legends were born and where legends reunite..." odkazuje ke skutečnosti, že na tomto místě se v roce 1999 konal festival SOLIPSE, který se s návštěvností 15.000 lidí stal legendou nejen mezi maďarskými vyznavači psytrance. Na Ozoru letos dorazilo podstatně méně lidí (víkendové maximum 2-3 tisíce), komornější atmosféra však byla velmi příjemná, žádné velké fronty na pivo, spousta prostoru na velkolepě pojatých stagích a možnost zapamatovat si tváře lidí. Nevím, jestli organizátoři počítali s vyšší účastí a jak se to promítlo do jejich účtů, ale vzhledem k tomu, že do posledního dne veškerá infrastruktura náležitě fungovala, tak se nejspíše akce zaplatila.

V pondělí se začínalo na druhé stagi (budoucím chilloutu), rozjezd main stage byl plánován až na středeční večer. První dny zajistili hudbu převážně maďarští DJs a Live acts, postupně přibývala známější maďarská i zahraniční jména. Festival tak během celého týdne gradoval, přijížděli další návštěvníci a vytvářela se příjemná atmosféra psychedelického kempování. Čas postupně ztrácel smysl, den a noc byly jen obdoby viditelnosti. Příjemné bylo to, že hudba začínala vždy po setmění a pak pokračovala přes noc a den až do pozdních odpoledních hodin (tak do 18). Bylo tak možné pěstovat příjemný denní trance a tanečníkovi nemuselo být líto, když náhodou větší část noci znaveně prospal.

Samostatnou kapitolou byly průtrže mračen, které proměňovaly údolí v potok a bahno bylo všudypřítomné. Fascinující ovšem byla skutečnost, že i při nejvydatnějších bouřích hudba neutichala a naopak dávala naději, že jen co přejde nejhorší slejvák, party bude pokračovat. Překvapivě i dekorace přežívaly deště v pořádku a několikanásobné videoprojekce se po dešti vždy znovu rozběhly. Nakonec přes den pokaždé na chvíli zasvitlo i slunce, ale vždy bylo za čas pohlceno valícím se mračnem. Díky tomu se prakticky jen jeden den uplatnilo rozstřikovadlo vody chladící tanečníky na hlavní stagi.

Noční main stage byla silným zážitkem. Když se člověk blížil po mlhou zahalené louce duchů, v dáli šlehaly plameny vatry a blyštěly se barevné krystaly, byl vtahován do magického reje zmítajících se těl pod paprsky UV dekorací. Tanec pak byl jen logickým vyústěním.

Co se týče samotné hudby, hrálo se špatně, průměrně i výtečně. Mě osobně zaujala noc, kdy vystoupili Quantum State live a Tim Shuldt a následující noc, kterou načali Star Sound Orchestra live a nesla se v temných zvucích psychedelie podpořených Inneraction live a Alternative Control live. Zážitkem byli i nekompromisně temní Para Halu live. Víkendové noci, podpořené jmény jako Skazi, S-Range, Electric Universe a dalšími, kteří nakonec asi nedorazili (Bamboo Forest, Cosmosis), byly možná extatické, ale podle mě určitě ne psychedelické. Možná je to ale daň určitému druhu publika, které by bez takové hudby nedorazilo a festival by pak finančně zkrachoval. Nevím.

Naštěstí ještě nebyl konec. Nakonec vše zachránil (a pro mě byl nakonec nejlepším hudebním zážitkem festivalu) Son Kite live. Nejprve Peter Digital proměnil už nudné denní proggy zpátky v psychedelii a po takovéto přípravě nastoupil Son Kite se svým pomalorychlým tech zvukem, který je těžké popisovat a nutné slyšet. Po asi půl hodině hraní se spustila na chvíli průtrž mračen a stage se již poněkolikaté proměnila v kluzké bahniště. To ovšem přilákalo ještě více posluchačů a když se mezi mraky prodraly poslední paprsky podvečerního slunce, zážitek byl bezchybný. Nakonec když chtěl Son Kite již přestat (což znamenalo konec oficiální hudební produkce na festivalu) byl nucen jásotem tanečníků ještě alespoň hodinu přidávat.

Když jsme následující den odpoledne opouštěli festival, na druhé stagi stále hrála hudba a lidé tancovali.

Na závěr bych vyzdvihl práci pořadatelů a milých místních lidí, kteří byli do pořádání zapojeni. Velkým plusem byla non-stop otevřená ovoce-zelenina s čerstvým zbožím, pravidelně udržované kadibudky, kde byl téměř stále toaletní papír a tekoucí voda, velké originálně zařízené sprchy a prostorná stáj, kde mohl každý dle libosti přespat na seně. Zážitkem bylo i bloudění několikahektarovým bludištěm vytvořeným v kukuřici vzrostlé vysoko nad hlavu člověka.

Byly zde samozřejmě nedostatky, jako nedokonale vyladěný (avšak silný) zvuk na hlavní stagi, nedojezd některých hudebníků (festivalový evergreen), či zmatky kolem nakonec nesníženého víkendového vstupu. I tak to byl pro mě jeden z nejlepších festivalových zážitků vůbec.