Ozora 2007 photos & report

Toto léto jsme se prvně zúčastnili ozorafestu v nedalekém Maďarsku. Místo na akci je strašně vychytané, už jen co se polohy týče. Nachází se za vesnicí Ozora a jedná se o jakousi rozlehlou roklinu, kolem které není nic jiného než lány a lány nabízející kukuřici. V roklině se nacházel všeho všudy jeden statek s veškerou zemědělskou technikou od kopačky přes stáááádo ovcí až po buldozér a tatru "VÉ TŘI ES". Mimo to, bylo do prostoru umístěno ještě dalších cca 5000 lidí, dvě hudební scény, nespočet hajzl budek, slámy a krámky, které nabízely opravdu všechno, co k psy festivalu patří. Všechno bylo korunováno maximálním nazdobením kdejakého koutu. Za zmínku stojí vychytávky jako noční ulička - pouliční lampy připomínaly rozsvícené vochomůrky, které vás doprovázely až ke stanu. Na kopci nad hlavní scénou se tyčila vesnička duchů, vyrobená z železných konstrukcí, které byly obmotány fólií a řádně nasvíceny. Této vesnici kralovala dvojice dřevěných obrů. Tolik k opravdu jen zlomku dekorací. Výzdoba byla všudypřítomná a kouzelně pohádková. Nechyběly ani praktické vychytávky, jako například vysoké kůly s postřikovači - do toho maďarského hicu jedinečné osvěžovadlo, plus spostu dalších a dalších...

Atmosféra? Nevím, co bych vytknul. Každý den se zmiňovanou vetřieskou navezla halda dřeva, která se pak celou noc pálila před hlavní scénou, přičemž oheň šlehal do takových výšek, že i Jánošík by šel raději okolo. Avšak noční průtrž mračen z pátku na sobotu jemně zaváněla apokalypsou. Chcalo a chcalo a chcalo tak fest, že musela být vypnuta aparatura hlavní scény. Voda se valila co to šlo. V areálu se rázem vytvořila řeka, která brala vše, co ji stálo v cestě. Za své vzaly stánky, bahno bylo všude. Nejvíce postižená však byla hlavně bandička Francouzů, která si svoje stany postavila tak nešťastně, že jejich auta měla vodu do výše oken. Tady bych chtěl vyzdvihnout práci pořadatelů, kteří druhý den ráno dorazili s bagry a podobnou havětí a začali kopat stoky a průrvy a frantíky z toho prostě vysekali.

Místo elektronické hudby se v celou onu osudnou noc poslouchalo něco jiného. Většina lidí se shromáždila v jednom obrovském pivním stanu a tam začali vydávat rozličné rytmy. Hrálo se na všechno, co vydávalo nějaký zvuk. Třískalo se do stolu, konstrukcí, lahví, prostě do všeho. Vytvořený "rytmus" se vždy tak dlouho stupňoval, jak to jen šlo a pak ještě trošku víc. Až když už pak nebylo v lidských silách tento rambajz navýšit, rytmus trošku opadl, ale jen do té doby, než se zjistilo, že by to nyvýšit i šlo. Do toho to všudypřítomné bahno. Nevím jak přesně dlouho tady tento mazec trval. Nevydržel jsem to až do konce, ale tipl bych si, že až zapnutí hlavní scény mohlo účastníky vysvobodit z takového rauše.

Celý fest, nebo spíš jeho oficiální trvání zakončil Hallucinogen svým nezaměnitelným způsobem. Fest pak pokračoval několikadenním aftrem, ale k tomu jsme si už bohužel nepřičichli.

Pavel Kalvar